2. května 2012

Bezdrátový systém AKG WMS40

Kolem kytarových vysílaček koluje mezi muzikanty mnoho mýtů. Sám jsem se už před lety přesvědčil že vysílačka (alespoň tato popisovaná) zvuk nijak nemrší a nic ze signálu neubírá. Naopak. Při nastavení citlivosti na maximum mírně zesílí signál ze snímačů a aparát se takto podaří více "nakopnout". Při mírném snížení citlivosti je zvuk 1 : 1.  Jedná se o systém složený z miniaturního vysílače GB40, který se zasunuje přímo do jackového výstupu kytary, a přijímače SR 40.
Změřil jsem frekvenční průběh zapojeného systému - tzn. do vysílače jsem pustil testovací signál, jehož hodnoty jsem měřil na výstupu z přijímače (signál tedy "proletěl vzduchem").

Obr.1 Frekvenční průběh WMS40

Obr.2 Harmonické zkreslení
Jak je vidět na obrázcích, frekvenční průběh je zcela rovný, až někde pod 40 Hz je mírný pokles -3 dB a na 32 Hz je pokles -6 dB. Na tak nízkém kmitočtu už kytara nehraje. Snad jen u basové kytary s podladěnou pátou strunou H (31 Hz, resp. 29,1 Hz) může nastat malý pokles základní složky tónu, což ale díky bohatému obsahu 2. a 3. harmonické nepůjde sluchem poznat.
Harmonické zkreslení (Obr.2 THD+N = 0,44 %) má poněkud vyšší hodnotu, než je u elektroakustických zařízení obvyklé, jenže je třeba si uvědomit, že kytarová aparatura není hi-fi zesilovač, a proto tato hodnota nemá žádný význam.

18. prosince 2010

Dithering

Pozn: obrázky k článku budou doplněny později

Podle anglicko-českého slovníku je význam slova dither 1. chvět se, 2. třást se, 3. kolísat, 4. váhat, 5. rozčileně přešlapovat. Ve zvukařském slovníku se ale slovo dithering používá v souvislosti s převodem digitálního signálu o vysokém rozlišení do nižšího, nejčastěji 16-tibitového CD formátu. Dithering je možné chápat obecně jako uložení zvukového souboru v nižším bitovém rozlišení, nebo, a to je náš případ, jako speciální algoritmus převodu s potlačením nežádoucích jevů.

Formát digitálních audiodat
I když formát a způsob záznamu zvuku digitální cestou byl v časopise již nesčetněkrát popsán, určitě neuškodí malé opakování (nějak to do těch hlav přece musíme nasypat).
Zvuk se šíří vlněním určité hmoty, třeba vzduchu. Toto vlnění lze určitým způsobem zaznamenat, popřípadě záznam uměle vyrobit. Na rozdíl od analogového záznamu zvuku na magnetický pás, kdy jsou data absolutně kontinuální, je digitální záznam určitým výběrem některých bodů na spojité křivce. K pochopení nám stačí tužka a milimetrový papír. Když si na něj od ruky nakreslíte nějakou křivku, lze o ní říct, že se skládá z nekonečného počtu bodů – je kontinuální.

Chceme-li takovou křivku zapsat do digitální podoby, lze to provést zapsáním souřadnic, kterými nakreslená křivka prochází. Říkáme tomu kvantování. Dokreslíme pouze počáteční čáry, od kterých se bude určovat vzdálenost. Hustota sítě je dána na vodorovné časové ose samplovací frekvencí – čím vyšší frekvence, tím hustší síť a lepší záznam vysokých kmitočtů. Používají se frekvence 44,1 kHz, 48 kHz, 88,2 kHz, 96 kHz a 192 kHz. Pro náš případ budeme uvažovat CD formát 44,1 kHz. Na svislé ose (amplituda) je hustota sítě dána počtem bitů, tj. počtem číslic binárního (dvojkového) čísla. Např. při použití osmibitového kvantování, kdy binární číslo může vypadat 01101101 (= 109 decimálně), bude maximální rozlišitelnost výchylky 256 hodnot. U 16-tibitového kvantování už bude mít síť hustotu 65536 hodnot a u 24 bitů je to 16777216 hodnot. Takto hustá síť je už solidním základem pro profesionální zpracování zvuku. Čím vyšší je bitová hloubka, tím lepší zaznamenaná dynamika audiosignálu.

Důvod převodu na nižší rozlišení

U A/D převodníků se v profesionálních studiích používá 24-bitový převod, ale při editaci signálu v počítači je z důvodů vyšší přesnosti, dynamiky a nižšího zkreslení signál zpracováván 32-bitově. Masteringové programy dokáží pracovat 64 bitově a některé dokonce 128 bitově (Prosoniq Dynasone)!
Jelikož výslednou hudbu budeme poslouchat na audiocédéčku ve formátu CD-DA (Compact Disc Digital Audio), které používá z komerčních důvodů 16-tibitovou hloubku, je nutno nějakým vhodným způsobem zredukovat počet bitů z 24 na 16. Pracovat od samého začátku v rozlišení 16 bitů by nebylo rozumné řešení, neboť bychom tím přišli o počáteční hodnotu dynamiky, potřebnou pro další kvalitní zpracování zvuku. Pokud by šlo jen o čistý záznam zvuku bez jakékoli další editace, je celý proces ditheringu zbytečný a byl by vhodnější přímý 16-tibitový záznam. Vše se tedy děje kvůli potřebě kvalitní editace zvuku – mixu a masteringu.

Analogie s obrazem
Možnosti ditheringu si nejprve ukážeme na podobnosti s obrazem, jelikož na fotografii je účinek na první pohled lépe vidět.
První černobílá fotografie má barevnou hloubku 8 bitů, to znamená, že obsahuje 256 odstínů šedi. Tuto fotografii budeme považovat za plnou barevnou hloubku (podobně, jako 24 bitů u zvuku).
{mosimage}

Představme si, že z nějakých důvodů potřebujeme zmenšit počet barev v obrázku (podobně jako zmenšení bitové hloubky na 16 bitů u CD), a to na 4 barvy, v našem případě 4 stupně šedi. Tyto čtyři barvy se dají vyjádřit 2-bitovým číslem. Po převodu z 8 na 2 bity bude obrázek vypadat takto:

{mosimage}

Je vidět, že fotografie ztratila mnoho informací. Velmi se snížila prostorová hloubka a identifikace předmětu na fotografii je téměř na hranici rozeznání. Na dalším obrázku již vidíme podstatné zlepšení, hrníček už je prostorový a leží na rovné ploše. Přitom jde o stejný počet barev, tj. 4.

{mosimage}

Tohoto zlepšení bylo dosaženo přimícháním šumu do obrázku před jeho převedením do 2 bitů. Obrázek má špatnou kvalitu, přesto je podstatně lepší, než obrázek bez šumu. Stačí jen trošku přivřít oči a obrázek je téměř shodný s jeho osmibitovým originálem
A to je právě podstata ditheringu i u zvuku. Snížením bitové hloubky dojde k jeho poškození. Toto poškození lze zmírnit právě přimícháním šumu o velmi nízké úrovni před převodem do nižšího rozlišení. Zvuk sice částečně ztratí svoji původní dynamiku, ale zachová si prostorové a frekvenční vlastnosti.

Pokusy s jednoduchým signálem


Následky převodu čtyřiadvacetibitového audiovzorku na 16 bitů je nejlépe vyzkoušet na jednoduchém signálu o nízké intenzitě. Tak „destrukci“ signálu nejen uvidíme, ale i dobře uslyšíme. V audioeditoru, jako je SoundForge nebo WaveLab, nejpre vygenerujeme 24-bitový vzorek o kmitočtu např. 1 kHz a úrovni kolem -60 dB (úroveň obálky 1%, celková úroveň 10%), samplovací frekvence 44,1 kHz. Na spektrálním analyzátoru uvidíte přesně tento čistý průběh:

{mosimage}

Nyní si můžete vyzkoušet, jak bude takový vzorek vypadat, uložíme-li ho do 16-tibitového formátu. Jednoduše zvolte v editoru funkci Uložit jako... a uložte jej pod jiným názvem a ve vlastnostech souboru zvolte MONO, 16 bitů, 44,1 kHz. Uložení bude okamžité, editor nebude vzorek nijak přepočítávat, odstraní pouze nejnižších 8 bitů z 24-bitové informace. Vzorek bude degradován a výsledkem bude harmonické zkreslení, kterému se odborně říká kvantizační chyba. Na analyzátoru je dobře vidět a jestliže si připravíte vhodné podmínky pro poslech, bude i dobře slyšet.

{mosimage}

Vhodnými poslechovými podmínkami je myšleno hlavně značné zesílení výstupu zvukové karty, která podporuje 24-bitové přehrávání, povolení téhož rozlišení pro přehrávání v editačním softwaru, kvalitní reproduktory nebo lépe sluchátka a vypnutí všech systémových zvuků ve Windows (nechcete přece ohluchnout při kliknutí myší …). Kvantizační chybu je možné uslyšet i na 16-tibitové zvukovce, ale nebude zde možné porovnání z čistým 24-bitovým vzorkem.
Ostré rozlámání spektra na vyšších kmitočtech je statické a je vnímáno spíše jako harmonické zkreslení, než jako nějaký přidaný šum. Toto statické zkreslení je možné eliminovat právě přidáním šumu o velmi nízké úrovni – jen o malinko vyšší, než je úroveň zkresleného signálu.

{mosimage}

Výsledkem je sice o něco vyšší hladina šumu, zato však daleko příjemnější pro ucho – spektrum už není statické a mění se v závislosti na náhodné složce šumu. Všimněte si také většího „rozvlnění“ spektra na nižších středních kmitočtech – něco za něco. Aby šum nebyl v nahrávce slyšet, bylo vymyšleno vytvarování křivky šumu do takové podoby, že je pro lidské ucho méně nápadný. Náš sluch je nejcitlivější v oblastech spektra kolem 2 až 5 kHz, proto je zde šum potlačen a přesunut do vyšších kmitočtů. Zároveň není nutné přimíchávat šum v nižších pásmech, neboť tam je spíše na závadu a způsobí zkreslení. Tomuto vytvarování šumového signálu se říká noise shaping a existuje několik různých tvarů, které mohou být označeny jakou TYPE 1, TYPE 2 , TYPE 3. Na obrázku už je vidět mnohem vyrovnanější křivka na nižších kmitočtech a přesun šumu z citlivého pásma 2 až 5 kHz do méně slyšitelných 16 až 18 kHz.

{mosimage}

Na dalším obrázku s noise shaping TYPE 2 je navíc snížení šumu v oblasti velké citlivosti sluchu na směrovou lokalizaci – asi 12 až 13 kHz, ovšem za cenu podstatného zvýšení v oblasti nad 18 kHz.

{mosimage}

Všechny tyto nevýhody a vedlejší nežádoucí účinky noise shapingu by měly být odstraněny v „revolučním“ algoritmu firmy Apogee, který je známý jako dithering UV22. Upřímně řečeno, subjektivně lepší se mi jevil obyčejný noise shaping TYPE 1 s hladším a příjemnějším šumem a malinko menším zkreslením v nižším pásmu.

{mosimage}

Už jen nepatrně malý rozdíl bude vidět a slyšet u podobného algoritmu UV22 HR, což je vylepšená a novější verze UV22.

Praktické použití v masteringovém softwaru


Téměř všechny editační a masteringové programy mají v sobě zabudován alespoň jednoduchý dithering s několika tvary šumu. Například v programu WaveLab je možnost aplikace interního ditheringu přímo při vypalování CD prostou aktivací tlačítky pod Master faderem. Na výběr jsou zde dvě šumové křivky a tři typy noise shapingu. Bitovou hloubku použijete nejčastěji 16 bitů. Ovládání je jednoduché a nejde o žádnou podřadnou náhradu profesionálních aplikací. Pracuje spolehlivě, šum je velmi příjemný, křivky noise shapingu jsou dobře natvarovány.

V softwaru od firmy Steinberg se dnes s jistotou setkáte se zmíněným UV22 ditheringem, původně od firmy Apogee (nebo s jeho novější a údajně vylepšenou variantou UV22 HR). Jeho okno vypadá ještě jednodušeji. Tlačítky je možno zvolit normální nebo sníženou hladinu šumu, užitečným nápadem je možnost vypnutí šumu v mezerách mezi skladbami tlačítkem Autoblack.

{mosimage}

Možnost ditheringu objevíte také v různých master plug-inech. Jako příklad vidíte okno programu iZotope OZONE, kde je navíc užitečný bit-meter pro kontrolu bitové hloubky, filter DC Offset pro filtraci stejnosměrného napětí a také vlastní noise shaping křivky MBIT+ s psychoakustickým maskováním šumu Psych5 a Psych9 . Jde o propracovaný algoritmus s mnoha možnostmi nastavení a velmi dobrým výsledným zvukem. Možnost vypínání šumu v mezerách se zde aktivuje v zaškrtávacím políčku Auto-blanking.

{mosimage}

Jako poslední příklad jsem vybral jednoduché okno Bounce s aktivací ditheringu v programu Emagic Logic. K dispozici jsou tři presety POW-r (Psychoacoustically Optimized Wordlenght Reduction). První je obyčejný dithering s minimalizací kvantizačního šumu, další dva jsou navíc s tvarováním a přesunem šumu do méně slyšitelných oblastí spektra. Jde opět o profesionální studiové algoritmy.

{mosimage}


Kdy provádět dithering

Obecně lze říci, že dithering je třeba provádět vždy při převodu vyššího bitového rozlišení do nižšího. Nejčastější případ je převod 24-bitového audiovzorku do 16-tibitového formátu CD. Častým omylem masteringových zvukařů je domněnka, že není třeba provádět dithering u 16-tibitových audiosignálů. Většina editačních programů je minimálně 32-bitová a při jakékoli aplikaci efektu, ale i při změně hlasitosti, fade-outu či mixu dvou nebo více „clipů“, je zvukový soubor převeden a zpracováván v 32 bitech až do jeho uložení. 16-tibitový soubor bude přehráván jako 16-tibitový pouze v případě, kdy nebude aplikován žádný efekt nebo fade-out a Master Fader bude mít nastavenu hlasitost 0,00 dB, případně bude vyřazen z funkce.
Pro zjištění, jestli provádět dithering nebo ne, slouží již zmíněný měřič bitové hloubky Bit Resolution.
Je také důležité vědět, že dithering má smysl provést jen jednou, a to na konci celého řetězce audio editace, a že po jeho aplikaci už není možná jakákoli změna hlasitosti.

Závěrem

Když si vše vyzkoušíte na nějaké rockové písničce, zjistíte, že aplikací ditheringu (ve smyslu přidání a tvarování šumu) se zvuk změní jen minimálně. Máte pravdu, dithering se stane důležitým zejména u hudby, ve které jsou velké dynamické rozdíly, a kvantizační chyba bude slyšet pouze v nejtišších částech hudby. U klasické hudby a mluveného slova bude již dithering nutností.
A jestliže máte pocit, že jste se z článku nedověděli jaké parametry ditheringu správně nastavit, je to tím, že veškeré nastavení je podřízeno sluchovému dojmu. Vybírejte z několika typů tvarů šumových křivek, až se vám výsledný zvuk bude zdát nejlepší. Přesto bych považoval za nejlepší řešení svěřit tuto operaci (a nejlépe celý mastering) zkušenému zvukaři.

17. prosince 2010

M-AUDIO EX66 - aktivní studiové monitory

Pokud byste navštívili supermarket s několika desítkami studiových monitorů od těch nejlevnějších až po nejvyšší třídu, určitě vašemu pohledu neunikne nový výrobek firmy M‑Audio s označením EX66. A když už si všimnete krásného designu, možná si monitory budete chtít i vyzkoušet. Taková byla možná obchodní strategie firmy, neboť podobným postupem jsem zjistil i já, že monitory určitě stojí minimálně za vyzkoušení.

Rozdílem byl pouze fakt, že jsem si monitorů všiml v internetovém katalogu firmy Disk Multimedia a náhoda tomu chtěla, že mi je redakce časopisu nabídla k otestování. Na webu Disku jsem se nejprve dočetl, že tyto monitory míří do vyšších sfér, než bylo zatím u M‑Audio zvykem, a že díky použité technologii disponují velmi vyváženou charakteristikou po celém frekvenčním spektru. No dobrá, ale podobné věty lze najít u mnoha dalších výrobků, takže uvidíme...
Monitory byly pečlivě zabaleny ve dvou obrovských krabicích. Výplně jsou natolik tlusté a pružné, že by snad monitor v krabici klidně přežil i pád na zem. Po zběžné prohlídce bedýnek jsem je umístil přesně na místo mých stávajících monitorů, tedy na kovové podstavce asi 20 cm od přední stěny studia a zhruba 2 metry od sebe, v poloze nastojato, natočené reproduktory do místa hlavy posluchače (což bylo, jak jsem se později dočetl v manuálu, špatně). Přepínače ekvalizérů jsem nastavil do neutrální polohy, přepínač kompenzace akustiky místnosti nastavil do polohy Full, připojil jsem analogový signál a pustil svoje oblíbená CD.
Konstrukce monitorů vychází z osvědčené bi-amp technologie, tedy dvoupásmový monitor se dvěma zesilovači, jeden pro tweeter, druhý pro woofer (nebo spíše mid-woofer), přesněji řečeno pro dva středo-basové 6" měniče. Podle rozmístění reproduktorů v ozvučnici se jedná o systém MTM (midwoofer-tweeter-midwoofer). Výhybka je zkonstruována netradičně na principu DSP procesoru, tedy je digitální a tudíž nebyl problém použít i v této cenové kategorii digitální vstup. DSP procesor řídí nejen dělící kmitočet výhybky, ale slouží jako jednotka pro precizní nastavení a naladění zvuku v souvislosti s rezonancí reproduktorů. Nikde jsem nenašel větší podrobnosti o DSP procesoru, ale vypadá to, že při připojení analogového signálu je tento nejprve převeden do digitální podoby a pak je teprve frekvenčně filtrován a rozdělen do dvou pásem, následně je převeden zpět do analogu a zesílen. Nikde jsem ale nenašel údaj o nějakém rozlišení při AD převodu, takže kdoví... V testu monitorů v časopise Sound On Sound jsem našel údaj 24 bit/96 kHz.
Zesilovače velmi jemně šumí, ale není to nic, co bych považoval za nějaký nedostatek. Šum je opravdu velmi slabý a uvádím to spíše jako technickou zajímavost. Monitory jsou konstruovány výhradně pro umístění nastojato. Symetrická konstrukce má zaručit minimální fázové změny při změně polohy posluchače ve vertikálním směru (například při poslechu ve stoje) a zmenšení vlivu nežádoucích odrazů od stolu či mixážního pultu.
 Bedna o rozměrech 210 x 483 x 241 mm je vyrobena z desek MDF s povrchovou úpravou sametově černé barvy a má zaoblené hrany kvůli eliminaci difrakcí, ale určitě i s estetických důvodů. Na přední stěně se nachází uprostřed 1" titanový měnič s tvarovaným zvukovodem. Po jeho stranách jsou zmíněné středo-basové měniče se stříbrně-bílou membránou bez středového vrchlíku (nebo lépe řečeno s vrchlíkem obráceným dovnitř), uchycenou v gumových závěsech, zaručujících extrémně velkou výchylku. Reproduktory jsou samozřejmě magneticky stíněné. Mezi měniči se nachází ještě dvojice modrých led-diod, indikujících provoz. Výkon zesilovačů je 104 W pro každé pásmo, tedy 208 W pro jeden kanál. Zesilovače obsahují obvod pro ochranu proti slyšitelné limitaci, tzv. soft limiter, ale jeho činnost není pravděpodobně nijak indikována. Další obvody chrání zesilovač nebo měniče proti přehřátí, proti interferencím ze sítě a proti proudovým nárazům při zapnutí a vypnutí napájení (i když slabý náraz je chvilku po zapnutí slyšet). Nežádoucí hluboké frekvence, které by zbytečně ubíraly výkon, hlídá subsonický filtr o vysoké strmosti. Maximální hlasitost monitoru je 109 dB (resp. 115 dB SPL v páru) ve vzdálenosti 1 m. Frekvenční rozsah je udávaný od 37 Hz do 22 kHz v toleranci -3 dB v okrajích pásma, nebo 1 dB mezi dvěma extrémy (to v podstatě odpovídá +/-0,5 dB). A to je opravdu velmi rovná frekvenční charakteristika. Ke každému monitoru je dodán měřící protokol, na kterém lze tyto údaje vysledovat. Dělící kmitočet výhybky je nastaven na 2,56 kHz. Digitální vstupy pracují v rozlišení 24 bitů/192 kHz, ale vstup dokáže sledovat přijímaný clock až do kmitočtu 216 kHz. Hmotnost jednoho monitoru je 11,2 kg.
Na zadní straně monitoru se nachází panel se všemi ovládacími prvky a otvor bassreflexu. Analogové vstupy se zde nachází ve formě konektoru XLR i symetrického TRS. Dále jsou zde digitální vstupy AES/EBU a S/PDIF, přepínač pro volbu vstupů Analog, S/PDIF-L a S/PDIF-R, velký otočný ovladač vstupní citlivosti s kalibrovanou stupnicí (konečně, není nic horšího, než nastavovat citlivost šroubovákem) a přepínač pro kompenzaci umístění monitorů blízko stěny nebo v rozích místnosti s polohami Full, Half a Quarter. Pro doladění akustice místnosti slouží další přepínače zdůrazňující či potlačující středy (polohy Flat a +2 dB) a výšky (Flat, +2, -2 dB). Přepínač omezující dolní kmitočet může být nastaven na polohy 37 Hz (což je v podstatě bez omezení), nebo na 80 a 100 Hz, což jsou polohy při použití monitorů společně se subwooferem.
Zvuk monitorů je velmi vyrovnaný a zároveň příjemný na poslech. Velmi mne překvapilo množství hlubokých kmitočtů, basy jsou silné a čisté, nerozmazávají se a nejsou nijak uměle zdůrazňovány bassreflexem nebo ekvalizérem. Alespoň takový je můj subjektivní dojem. Dva středo-basové měniče mají dohromady dosti velkou plochu potřebnou k vyzáření hlubokých kmitočtů a i dostatečnou výchylku k potřebnému výkonu. Rozdělení plochy mezi dva reproduktory je přitom velmi výhodné. Menší reproduktor je rychlejší a věrněji reaguje na změny proudu v cívce. Další velkou výhodou je symetrické rozmístění vyzařovací plochy kolem tweeteru. I přes dostatek basů nejsou středy a výšky nijak potlačeny. Naopak, výkon zesilovače pro tweeter je natolik předimenzován (je stejný jako pro středo-basovou jednotku, což nebývá vždy zvykem), že monitory rozhodně nedostatkem výšek nemohou trpět. Různou kombinací přepínačů ekvalizérů a akustického prostoru jsem dospěl nakonec k ideálnímu nastavení pro podmínky v mé režii – ekvalizéry v poloze Flat, akustika v poloze Half (kdy spodní kmitočty jsou potlačeny o 2 dB). Přece jenom umístění 20 cm u stěny už má na basy nějaký ten vliv. Výrobce doporučuje minimální vzdálenost od stěny 15 cm.
Až po nějaké době poslechu jsem se z manuálu dozvěděl, že doporučené umístění monitorů je výhradně v poloze nastojato (to jsem odhadl už podle nápisů na bedně a tak jsem je také nainstaloval), a natočené reproduktory přímo vpřed, tedy ne do místa posluchače, jak je běžně zvykem. Důvodem má být získání širšího sweet spotu. Sami určitě znáte situace, kdy strkáte hlavu do určitého ideálního bodu mezi monitory, abyste přesně zkontrolovali umístění nástrojů ve stereu, nebo se ujistili, že dunění ve spodním pásmu se ozývá jen v určité části místnosti a v nahrávce ve skutečnosti není. Takovéto umístění monitorů jsem sám nikdy předtím nezkoušel a ani bych v něj neměl důvěru, ale udělal jsem tak přesně dle manuálu. Tak nejen, že takto dopředu otočené bedny vypadají poněkud divně, ale zároveň se trochu rozmázne střed nahrávky ve stereobázi. Je to drobná daň za rozšíření sweet spotu. Při tomto rozmístění už nemusíte hledat ideální poslechový bod, ale stereo je krásně slyšet kdekoli před monitory. Dokonce i změny v barvě zvuku, které se běžně projevují při přiblížení nebo oddálení posluchače od monitorů, jsou eliminovány a můžete poslouchat v jakékoli vzdálenosti. Nakonec jsem při umístění monitorů zvolil malý kompromis a natočil je směrem k sobě asi o 10º. Takto se mi zdál poměr mezi širokým sweet spotem a malou nedokonalostí ve středu stereobáze na rozumné úrovni. Zajímavé je také zjištění, že toto natočení monitorů směrem dopředu nefunguje u jiných monitorů, protože se ztratí prostorová lokalizace ve stereu.
Součástí balení je kalibrační audio CD, které obsahuje sadu signálů k preciznímu přizpůsobení monitorů akustice místnosti, ve které budou umístěny. Většina známých programů DAW obsahuje dobré měřiče úrovní, takže potřebujete ještě kvalitní mikrofon s kulovou charakteristikou a co nejrovnějším frekvenčním průběhem. Pomocí testovacích signálů ve formě růžového šumu, signálů dle normy ISO v celém slyšitelném pásmu a signálů typu sweep se můžete pokusit doladit umístění a frekvenční průběh monitorů, případně doladit akustiku místnosti.
Pokud jste si přečetli některý z mých dřívějších testů studiových monitorů, víte, že vždy preferuji schopnost pracovat na monitorech delší dobu bez únavy sluchu. Tato podmínka je i zde dobře splněna, monitory jsem si rychle oblíbil a s radostí na nich poslouchal hudbu. Tímto se také omlouvám redakci časopisu, že jsem si je ponechal vypůjčené poněkud déle, než bývá u testů zvykem, ale já jsem si je skutečně užíval. Dokonce jsem vážně přemýšlel o tom, že bych místo jejich vrácení poslal na účet distributora peněžní částku. Nakonec vyhrála nutnost investice do jiného zařízení pro naši kapelu, ale doma už jsem měl vytipované místo pro jejich instalaci. Pokud budu v budoucnu uvažovat o zakoupení monitorů pro domácí poslech hudby, EX66 budou horkým kandidátem. Tím neříkám, že by se mi monitory nehodily i do studia, ale tam už dvoje kvalitní mám. Každopádně, až budete uvažovat o koupi monitorů v této, a nebo i ve vyšší cenové kategorii, určitě si EX66 alespoň vyzkoušejte.